Holandské zdravotnictví

Co bych to byl za Čecha, kdybych k otevírání piva potřeboval otvírák. Na této úvaze pořád trvám, nicméně je potřeba k některým nástrojům přistupovat trochu opatrněji. Po zkušenosti z dnešní noci vím, o čem mluvím.

Mezihra. Snad poprvé jsem si koupil legální počítačovou hru. Legendární a hodně starou strategii Age of Empires 2 jsme si za 150 korun koupili s Markem a dalším spolužákem z ČVUT Davidem a když se chceme čas od času odreagovat, dáme si mezinárodní skype a hrajeme.

A tak jsem si mezi hraním otevíral pivo. Ostrým ale hlavně malým nožem. Použil jsem trochu víc síly a méně šikovnosti a když víčko odletělo, ostří se otočilo o devadesát stupňů a kolmo se vrylo do kůže. Docela pohoda. Žádná bolest, žádná krev. Ale vznikla 2 centimetrová docela hluboká řezná rána a mě bylo jasné, že nechci-li velkou jizvu, to bude chtít šití. V lékárničce jsem našel jen velikou jehlu a tak jsem se rozhodl, že s ní to asi nepůjde. Přijel Marek a chvíli jsme uvažovali, jak co s tím. Půlnoční telefonát na pojišťovnu následoval výlet do nemocničního zařízení v Delftu. Zaparkovali jsme kolo a domluvili se na příjmu. K okénku přišla obyčejně oblečená paní, sundala latexové rukavice a hned řekla 64,51 Euro aniž by viděla, co se mnou je. Asi paušální taxa za vyšetření. Pak jsem čekal hodinu a půl v čekárně. Všude úplně prázdno a ticho po pěšině. Tak jsme si s Markem dali partii šachů a čekali. Přišel týpek v tmavém tričku a pozval nás do místnosti na ošetření. Nikoli jako je u nás zvykem, že doktor má svoji ordinaci. Tady jsou malé místnosti do kterých chodí doktor i pacient. K mému překvapení jeho angličtina nebyla na takové super úrovni, jako jsem tu od každého zvyklý. Nicméně mi řekl, ať si ho klidně natáčím na telefon, vysvětlil mi, že se šití prodává volně v lékárně ale v nouzi by to šlo i s obyčejnou jehlou a nití. I když bych určitě volil menší, než jakou mám teď v lékárničce a před použitím bych ji ohnul :-)

Rychlé dva stehy bez umrtvení, na kterých jsem se mohl "naučit", jak se to dělá. Pro příště. Už dlouho jsem mluvil o tom, že si lékárničku musím vybavit šitím na rány. Takže bych asi vážně měl. I když doufám, že to už nebude třeba.

Prostředí nemocnice dýchalo pohodovou atmosférou. Vybavení, architektura, interiéry i oblečení připomínalo neformální domácké prostředí, ve kterém se člověk vůbec necítí tak stresovitě, jako při návštěvě naší, desinfekcí provoněného bílého prostoru, kde má člověk trochu pocit, že mu hned budou dělat bůhví co děsivého.

Z telefonátu s pojišťovnou: Tři možnosti: Nemocnice sama kontaktuje českou pojišťovnu díky průkazu evropského pojištění a pacient v podstatě jen ukáže kartičku a neplatí nic. Zřejmě byrokracie pro nemocnici a tak mi bylo řečeno, že to nejde. Další možnost- zaplacení na místě a předání lékařské zprávy a účtenky pojišťovně v Čechách. Takže jsem zaplatil oněch 64,51 Euro a je otázka, jestli dojít na VZP nebo cestovní pojištění od České. Promlčecí lhůta je tři roky, takže času mám dost. Za deset dnů mám dojít k lékaři na vyndání stehů. Pán v tmavém (doktor) mi řekl, že je samozřejmě možné si stehy vyndat svépomocí. Kvůli pojistné zprávě to ale asi zkoušet nebudu. :-)

Pořádně prokafovaný automatovou kávou v čekárně a dlouhým čekáním na příjem se mi vůbec nechtělo usnout. Tak jsem si dal pár dalších nočních her a usnul až skoro za úsvitu. Sobotní den je naplněný po okraj čtením té tlusté knihy ke zkoušce...

Posílám pozdrav všem zdravotním sestřičkám :-D

0 komentářů :