Bohužel poslední dobou nemám moc času ani motivace přidávat postřehy z Holandska, naváži alespoň na sdílení všemožných politicko-ekonomických srovnání, které jsem si čas od času oblíbil v Singapuru. Tohle je další hezký společenský ukazatel vhodný prolistování...
Global Thought Leaders 2015

Popularita hesel německy mluvící Wikipedie

K tomu navrch tip na večerníček, nebo alespoň takový jsem měl dneska já:
DVTV Lidé jsou nepřetržitý zdroj zisku pro korporace, dystopické vize se naplňují, tvrdí kurátor Válka

Vybavení mé místnosti za 

40+20+20+6+6+3+10+9-25

přibližně 90 euro za to vše co vidíte (to červené prostěradlo bylo skoro nejdražší :-D )

Palety vlevo ještě čekají až budou přeměněny v postel. Zatím chybí pilka :-)

Co bych to byl za Čecha, kdybych k otevírání piva potřeboval otvírák. Na této úvaze pořád trvám, nicméně je potřeba k některým nástrojům přistupovat trochu opatrněji. Po zkušenosti z dnešní noci vím, o čem mluvím.

Mezihra. Snad poprvé jsem si koupil legální počítačovou hru. Legendární a hodně starou strategii Age of Empires 2 jsme si za 150 korun koupili s Markem a dalším spolužákem z ČVUT Davidem a když se chceme čas od času odreagovat, dáme si mezinárodní skype a hrajeme.

A tak jsem si mezi hraním otevíral pivo. Ostrým ale hlavně malým nožem. Použil jsem trochu víc síly a méně šikovnosti a když víčko odletělo, ostří se otočilo o devadesát stupňů a kolmo se vrylo do kůže. Docela pohoda. Žádná bolest, žádná krev. Ale vznikla 2 centimetrová docela hluboká řezná rána a mě bylo jasné, že nechci-li velkou jizvu, to bude chtít šití. V lékárničce jsem našel jen velikou jehlu a tak jsem se rozhodl, že s ní to asi nepůjde. Přijel Marek a chvíli jsme uvažovali, jak co s tím. Půlnoční telefonát na pojišťovnu následoval výlet do nemocničního zařízení v Delftu. Zaparkovali jsme kolo a domluvili se na příjmu. K okénku přišla obyčejně oblečená paní, sundala latexové rukavice a hned řekla 64,51 Euro aniž by viděla, co se mnou je. Asi paušální taxa za vyšetření. Pak jsem čekal hodinu a půl v čekárně. Všude úplně prázdno a ticho po pěšině. Tak jsme si s Markem dali partii šachů a čekali. Přišel týpek v tmavém tričku a pozval nás do místnosti na ošetření. Nikoli jako je u nás zvykem, že doktor má svoji ordinaci. Tady jsou malé místnosti do kterých chodí doktor i pacient. K mému překvapení jeho angličtina nebyla na takové super úrovni, jako jsem tu od každého zvyklý. Nicméně mi řekl, ať si ho klidně natáčím na telefon, vysvětlil mi, že se šití prodává volně v lékárně ale v nouzi by to šlo i s obyčejnou jehlou a nití. I když bych určitě volil menší, než jakou mám teď v lékárničce a před použitím bych ji ohnul :-)

Rychlé dva stehy bez umrtvení, na kterých jsem se mohl "naučit", jak se to dělá. Pro příště. Už dlouho jsem mluvil o tom, že si lékárničku musím vybavit šitím na rány. Takže bych asi vážně měl. I když doufám, že to už nebude třeba.

Prostředí nemocnice dýchalo pohodovou atmosférou. Vybavení, architektura, interiéry i oblečení připomínalo neformální domácké prostředí, ve kterém se člověk vůbec necítí tak stresovitě, jako při návštěvě naší, desinfekcí provoněného bílého prostoru, kde má člověk trochu pocit, že mu hned budou dělat bůhví co děsivého.

Z telefonátu s pojišťovnou: Tři možnosti: Nemocnice sama kontaktuje českou pojišťovnu díky průkazu evropského pojištění a pacient v podstatě jen ukáže kartičku a neplatí nic. Zřejmě byrokracie pro nemocnici a tak mi bylo řečeno, že to nejde. Další možnost- zaplacení na místě a předání lékařské zprávy a účtenky pojišťovně v Čechách. Takže jsem zaplatil oněch 64,51 Euro a je otázka, jestli dojít na VZP nebo cestovní pojištění od České. Promlčecí lhůta je tři roky, takže času mám dost. Za deset dnů mám dojít k lékaři na vyndání stehů. Pán v tmavém (doktor) mi řekl, že je samozřejmě možné si stehy vyndat svépomocí. Kvůli pojistné zprávě to ale asi zkoušet nebudu. :-)

Pořádně prokafovaný automatovou kávou v čekárně a dlouhým čekáním na příjem se mi vůbec nechtělo usnout. Tak jsem si dal pár dalších nočních her a usnul až skoro za úsvitu. Sobotní den je naplněný po okraj čtením té tlusté knihy ke zkoušce...

Posílám pozdrav všem zdravotním sestřičkám :-D

Během toho, co jsem dokončoval první předmět jsem měl krásnou návštěvu Markét a to v situaci, kdy jsem stále pobýval u Marka. Vyřešila to první zkušenost s AirBnB. Objednali jsme si pohodový apartmán v centru Haagu a během víkendu podnikli prima výlet do Amsterdamu i Haarlemu. S ateliérem jsem následně jezdil do Amsterdamu na třídenní workshop vedený japonským studiem Bow-Wow. Druhý workshop ve spolupráci školního ateliéru s tímto studiem jsem absolvoval tento týden.

Poslední týden před odevzdávkou projektu uvedeném v předchozím příspěvku byl jak u mě bývá špatným zvykem značně hektickým. Nicméně konec předmětu se rovnal konci září a to se rovnalo stěhování do vlastního pokoje! Od teď mě najdete na adrese Meermanstraat 142, 2614AM Delft. V Holandsku si musí každý občan registrovat na úřadu místní trvalé bydliště. Obývám byt se šesti dalšími Holanďany v prváku bakaláře. Hledání na vlastní pěst se mi ukázalo velmi, velmi náročné. S makléřem jsem měl rychlý úspěch s tou nevýhodou, že mu člověk musí platit jeden měsíční nájem, ostatně tak jako je tomu i v ČR. Protože sehnat bydlení v Delftu jako takovém bylo v letošním semestru obtížné, jsem za něj rád. Do školy jezdím asi 15 minut na kole a platím za to o malinko méně než bych platil za případné koleje což je 385 eur měsíčně. Za pokoj 4x3,5m v sedmipokojovém bytě.

Pokoj jsem si musel zařídit a tak jsem stále v jeho procesu. Už mám vše a naopak prodávám. Místo postele 90x200 od předchozího nájemníka jsem si koupil matraci 140x200 a s Markem jsme během nedělní návštěvy zdejší galerie věnované Vermeerovi natrefili na dřevené palety, které jsme si po domluvě odnesli, abychom si z nich oba vytvořili postele. Palety dvojnásobné než běžné velikosti jsme nesli z centra města ke mě celé tři a půl hodiny a byla to více než slušná posilovna. Den na to Marek lehl s angínou :-)

Teď už zbývá půjčit pilku a trochu brusného papíru a upravit palety do správného rozměru.

Uplynulý týden byl docela pohodový. Dokonce tak, že jsem ve středu večer po několik minut nemohl rozdýchat uvědomění si, že následující den opravdu nemám žádnou povinnost před sebou. Žádný ateliérový úkol ani žádný předmět ve škole. Připadalo mi to, skoro jako kdyby se takováhle situace opakovala naposledy na gymplu :-) Nicméně v pátek mi začal nový předmět a zapsal jsem se na písemnou zkoušku na 26.10. z dalšího předmětu, který mi teď probíhá. Systém výuky je tu zvláštní v tom, že spíše než hodinové přednášky jednou v týdnu po 13 týdnů semestru (nebo kolik jich u nás vlastně je) se tu vyučuje v intenzivních blokách. Během už ukončeného předmětu stavební technologie jsem oficiálně neměl mít ani ateliér a dělat tento předmět full-time běhěm pěti týdnů. Další předměty trvají obvykle také plus minus 5 týdnů intenzivně.

Jako přípravu na zmiňovanou zkoušku 26. jsem si vytiskl povinnou literaturu. Přes 300 stránek esejů o architektuře. Zřejmě si angličtinu v těchto dnech procvičím víc než dost.

Něco málo z milé návštěvy:
Na kole se dá stěhovat úplně vše. Nedávno jsem jel se stolem nebo třeba kancelářskou židlí. Jan ty palety jsme už na kolo nenaložili.

Po nějaké době jsem posbíral více než dost materiálu, o který se s vámi můžu podělit. Ukončil jsem tu úspěšně první předmět, seminář ze stavební technologie. 

V duchu "low-tech" jsem měl navrhnout přestavbu budovy galerie v centru Rotterdamu navržené slavnou holandskou kanceláří OMA. Abych zajistil přirozenou ventilaci, navrhl jsem most na barákem, který v případě větrného počasí pomáhá podtlakem vysávat vnitřní vzduch. Navíc jsem tím existující věž i objekt zbavil klimatizace. Tím se původní věž účelově "vyprázdnila" a v mém návrhu slouží jako rozšíření galerijního prostoru a hlavně jako přístup na veřejně přístupný "most" na objektem. Projekt dopadl k mé spokojenosti a byl ohodnocen známkou 8,5 na místní desetistupňové stupnici. 5 bodů je minimum na projití, 8-10 se přibližně vejde do našeho A či jedničky / 7=2 / 6-7=3 / 5,5=4 / 5=5. :-D  

Současná podoba Galerie Kunsthal v Rotterdamu:

Tak se hlásím po delší době, bohužel mi nezbývá volná chvilka na sepsání zážitků uplynulých dnů. Na ukrácení dlouhé chvíle doporučuji shlédnout tohle krátké video. Mé postřehy z Holandska si přečtete snad o příštím víkendu, až mi skončí první předmět a budu mít tak volnější víkend... 

Mějte se fajn. 

 ...studoval bych místo domů v Delftu architekturu mořského dna...

Vytvořil jsem pro vás následující mapu zobrazující část Nizozemí, která by byla pod hladinou moře, nebýt umělých hrází. Bílá kolečka ukazují polohu zleva doprava: Haagu, Delftu, Rotterdamu. To abyste trefili ke mě na návštěvu... :-D

Úvodní přednáška hned po řeči děkana měla stylové téma: Failure is always an option- just do it. (Selhání je vždy možnost, je potřeba to prostě zkusit.)
Úvodní přednáška ze Stavební technologie byla taktéž "stylová" :-D

Video, které nám bylo puštěné na téma autorských práv v uměleckých činnostech, si můžete shlédnout taktéž:

Jádrem kampusu technické univesity v Delftu je knihovna a budova znavá Aula.

Takhle se v Nizozemí kradou kola, doslova kola.

Program seznamovacího týdne byl zajímavý, krátký souhrn toho, co mi s odstupem uvízlo v hlavě:

Prohlídka Delft Blue...
Delft má dlouhou tradici ve výrobě porcelánu, která sahá až k roku 1653. Vyrobna a muzeum se nachází takřka hned vedle kampusu. Je to určitě jedno z dobrých míst, kam zavítat poté, co mne tu
 navštívíte :-)

Debatování
Jednou jsem takhle zavítal na úvodní hodinu debatního kroužku. A co jsem se dozvěděl? Že debatování je něco jiného, než jsem si představoval, že to vlastně neumím, že mám také občas trému a také zažít úplný trapas. Tak to vezmu popořádku. Pro mě je debata zejména výměnou názorů, jenže debatování na profesionální úrovni je spíše sedmi minutový monolog na nějaké téma, ve kterém výměna názorů není to hlavní, jako spíše schopnost tvořit argumenty a zarytě si trvat na svém tak, aby to dávalo smysl a dobře to znělo uchu hodnotící poroty. A tak jsme dostali na trénink téma "Religion does not hinder progress" (Náboženství nebrání pokroku), byli jsme rozděleni do dvou týmů, jeden pro a druhý proti tomuto názoru a měli jsme se utkat v řetězci po sobě navazujících 5 minutových individuálních výstupů. Los na počáteční řeč zastávající dané téma padla na mě. Připravil jsem si papír plný chaotických poznámek a argumentů, které jsem chtěl použít. A právě ona chaotičnost měla velkou zásluhu na tom, že jsem se ani ne po první půlminutě zastavil a dalších dobrých šedesát vteřin jen koukal do stropu a vycházelo ze mně takové to trapné hmmm... eh... hmm... Poté jsem se vzpamatoval tím, že jsem zopakoval to, co jsem řekl na začátku a na konci jsem řeč shrnul argumenty... ano, opět těmi, kterými jsem řeč začínal. Nepopiratelný podíl na mém kiksu měla angličtina coby ne můj rodný jazyk, ale stejný podíl byl v tom, že jsem vlastně ani nevěděl, co říct. Navíc 5 minut monolog, to je jiné kafe než detabování u piva, kde po první půlvětě si lidé navzájem skáčí do řeči. Zkušenost super, jen nevím, jestli ještě budu mít odvahu přijít do debatního kroužku podruhé... :-)

Water Rocket
Týmová soutěž, kterou jsme trávili druhý týden ze seznamovacího programu byla tvorba vodní rakety z PET láhve poháněné natlakovanou vodou. Měli jsme z lahve sestrojit raketu a tu poté odpálit. Byla to zábavná práce v prostředí hodně rozmanitých spolužáků. Studenti leteckého inženýrství počítali množství vody a určovali tvar rakety, ostatní tvořili a zkoušeli, my architekti u snad u všech týmů tvořili prezentační plakáty. I když výsledek 3,75 vteřin ve vzduchu bych nepovažoval za nějaký úspěch, mnoho týmů bylo i o nějakou tu desetinu horších. Vítěz dosáhl na závratných 20 vteřin. :-)

Prezentační plakát mého týmu.

Co se dělo dál?
Do dnešního dne se mi nepodařilo najít bydlení a tak stále squatuji u kamaráda Marka. Škola se rozjela plným proudem a mnoho času navíc věru není. Prvních pět týdnů semestru je nejdůležitějším předmětem Building Technology, ve kterém navrhujeme energeticky do budoucna udržitelnou přestavbu domů. Téma mého ateliéru Methods and Analysis se zabývá analýzou oblasti severního Amsterdamu...

První dny znamenají- kromě nutnosti obstarat si, co se do letadla nevešlo- také seznamování se s desítkami dalších studentů. Lidé se špatnou pamětí na jména (jako například já) při tom prožívají velmi horké (někdy trapné) chvilky. V rozmezí jednoho roku mě takové seznamování čeká již podruhé.

¨

Zatímco v Singapuru jsem si díky absenci bydlení v prvním týdnu více než účasti na seznamovacím programu všímal svých souchsurfingových singapurských hostů, tady jsem se značně polepšil. Nutno uznat, že program je tu nesrovnatelně zajímavější a různorodost cizích studentů mnohem pestřejší. 

Ačkoli snad není stát, který by mezi nastupujícími studenty neměl zastoupení, u některých platí, že pokud střelíte národnost od boku, s ohromnou pravděpodobností se trefíte. Vypadá evropsky? Ital. Asiat? Pokud nechcete urazit obyvatele Hongkongu nebo Koreji tak s Čínou pozor, i když samozřejmě má zastoupení největší. A úplně nejpočetnější národ, který je zároveň nejsnáze identifikovatelný? Indové. 

Univerzita na úvodní program připravila mobilní aplikaci a podle počtu a místa jejího stažení se dají vyčíst následující statistiky:

Úvodního týdne se účastní 1564 studentů (buď v magisterském nebo výměnném pobytu) 80 národností.

magisterští studenti tvoří 84% účastníků.

32% žen proti 68% mužů

285 studentů z Indie, 282 studentů z Číny, mnoho studentů z Itálie a Řecka

15% studentů architektury, 11% leteckého inženýrství - nutno dodat že v těchto oborech je TU v Delftu dlouhodobě na špičce žebříčků

3/4 studentů si stáhli mobilní aplikaci, podle ní je rozložení oblastí následující...
zdroj: https://www.facebook.com/delftulip1

A jak je na tom letos s počtem studentů fakulta architektury? Podle webu fakulty následovně:

273 nových zahraničních studentů magisterského studia

93 výměnných zahraničních studentů

národností následovně: 73 Číňanů, 34 Italů, 28 Řeků...

 

S příspěvky jsem se dostal trochu do zpoždění, místo 1. týdne se rozepíši o 1. měsíci života v Delftu...

Zůstal jsem překvapený, když jsem v průvodci Lonely Planet objevil Delft doporučovaný hned jako druhou holandskou destinaci za Amsterdamem. Píší o něm jako o "malém Amsterdamu". Ačkoli je to město skutečně nevelké a urbanisticky tvoří takový most mezi Haagem a Rotterdamem, síť úzkých uliček a krásného historického jádra na člověka zapůsobí okamžitě.

První týden jsem se zabydlel na adrese Ternatestraat 67 a začal se poohlížet po vlastním pokoji za snesitelnou cenu. Nalézt bydlení je úkol hodně nesnadný. Koleje jsou v poměru cena/komfort velmi špatné, nabídla ostatního bydlení značně zaostává za poptávkou a nenahraditelným pomocníkem v hledání mi je Google Překladač. Všechny inzertní servery navíc odhalí kontakt na inzerenta až po registraci a poplatku okolo 20 eur na 14 dní. Na první pokus jsem štěstí neměl. Za 15 eur jsem se dostal do velké databáze bytů, k mému překvapení se však jednalo o "vyhledavač bytů" s kontakty odkazujícími na mnohé jiné, opět zpoplatněné stránky. Nakonec jsem za dalších 15 eur (místo 22) odkoupil přístup na server kamernet.nl od spolužáka, který po úspěšném nalezení bytu zapomněl včas odhlásit automatické prodloužení předplatného a tak mu z účtu ubil poplatek za následující 2 týdny.

A jaký je zatím postup? Do této chvíle jsem napsal (bez přehánění) padesát osm odpovědí na inzeráty. (5. září jich bylo už 82!) Většina z doručených odpovědí má podobné znění: Děkujeme za zájem, bohužel k sobě hledáme holandského studenta. Nebo: Nepronajímáme byt studentům...
Bude to ještě chtít z mé strany asi chvilku trpělivého hledání... (No ale teď už by to vážně něco chtělo :-D)

Kromě toho se naplno rozjel program úvodních seznamovacích dvou týdnů. Procházky městem, poznávání místních obchodů a studentských i školních spolků. Úplně prvním místem byla- vzhledem k omezenému prostoru v mém cestovním kufru i bundě tak trochu samozřejmě- návštěva místní Ikei. Ceny v supermarketech -ať už jde o jídlo nebo jiné drobnosti- se o mnoho neliší o těch českých. Zato kdekoli se platí lidská síla (myslím tím různé služby od číšníka po pronájmy), cena stoupá oproti našim mnohonásobně. Za něco se přeci ta v průměru přibližně trojnásobná průměrná mzda utratit musí.

Ceny za běžné zboží (supermarket)

• chleba 1€
• polotučné mléko v krabici 1,5l 1,5€
• nejlevnější pivo 0,5l 0,6€
• šunka 10dkg 2€
• rajčata cherry 250g 2€
• 500ks kancelářského papíru A4 2,95€
• pivo v restauraci 0,2l (!) 1-3€
• měsíční nájem pokoje 15m2 ve sdíleném bytu 3+1 350€

Průměrná mzda v evropských zemích dle wikipedie

Páteční ráno jsem poprvé v životě vyrážel do Ostravy. Do Nizozemí jsem letěl z Katowic s Markem. Když jsem před rokem na své narozeniny odlétal do teplých rovníkových krajin jihovýchodní Asie, měl jem sbalený ten největší kufr. A to nejen z těch, co jsme doma měli, ale snad i jaký jsem si snad dovedl představit. Proto na cestu do nedaleké evropské země jsem si připlatil pouze za kabinové zavazadlo do 10kg a 56x45x25cm. Tím jsem měl o zábavu postaráno jak já, tak přihlížející spolucestující. Na letišti jsme byli s předstihem, a tak jsem do sebe nasoukal veškeré poživatelné zásoby a to ostatní pěchoval polovinou do kufru a druhou polovinou do mé nepromokavé a mnohokapesné bundy. Polední mi zbyly venku žabky. Do kufru se nevešli, a tak také putovali do jedné z kapes bundy. Když mě při tom Marek pozoroval, měl o zábavu postaráno. Wizz air dovoluje jen jedno kabinové zavazadlo. Žádnou kabelku nebo tašku na notebook. Jediné, co je dále přípustné je deka nebo bunda. Využil jsem tak zavazadlová pravidla maximálně...

Cestou jsem posbíral cenné tipy na přežití v Nizozemí a klíče od kamaráda, který mě hned v Eindhovenu zase opustil. Pokračoval na dovolenou na jih, čímž mi poskytl dočasný azyl v Delftu. A tak mám necelé dva týdny na hledání vlastního bydlení.

V Eindhovenu jsem hned vyrazil na chvíli do města a zamířil do bývalých továren Phillips, ze kterých je kulturně-rezidenční centrum. Další z možných inspiračních míst pro žižkovské nádraží...

Cesta vlakem do Delftu, ač trvala jen něco přes hodinu, stejně jako let, stála 20 eur- polovinu ceny letenky. První setkání s holandskými cenami...

Milý čtenáři mých singapurských postřehů, jak jsem vám sliboval, pokusím se i nadále dávat zprávy o svém pobytu prostřednictvím blogu. Vzdálenost mezi námi se zkrátila na pětinu, když jsem se z JV Asie přestěhoval do holandského Delftu. 

Za tím účelem jsem přesedlal na novou adresu i vzhled stránek a tak doufám, že se vám čtení zjednoduší a zpříjemní. Spolu s tím jsem upravil přidávání komentářů, takže teď můžete snadno dávat zprávy a pozdravy i vy. Nejde-li se vám přihlásit, stačí vybrat 'Komentovat jako: Anonymní'.

Na rozdíl o cestovatelsky více zaměřeného blogu z minulého školního roku tentokrát půjde o mnohem víc deníkovou formu a zápisky z běžného života v jednom malém, hezkém, evropském městečku.

Na mapě naleznete nejen polohu mého města (bílé kroužky pro Haag, Delft a Rotterdam), ale i názvy provincií, z nichž si můžete odvodit, jakže to s tím Holandskem / Nizozemím vlastně je (červené tečky jsou hlavní města provincií).